Shall not the King call for Famine from the heath?
Nor the Priest, for Pestilence from the fen?
To restrain! to dismay! to thin!
The inhabitants of mountain and plain;
In the day of full-feeding prosperity;
And the night of delicious songs.
Shall not the Councellor throw his curb
Of Poverty on the laborious?
To fix the price of labour;
To invent allegoric riches:
And the privy admonishers of men
Call for fires in the City
For heaps of smoking ruins,
In the night of prosperity & wantonness
To turn man from his path,
To restrain the child from the womb,
To cut off the bread from the city,
That the remnant may learn to obey.
That the pride of the heart may fail;
That the lust of the eyes may be quench'd,
That the delicate ear in its infancy
May be dull'd; and the nostrils clos'd up,
To teach mortal worms the path
That leads from the gates of the Grave.
---
Což nepřivolá král hlad z pustiny,
nebo kněz mor z bažin,
aby zkrotili, zastrašili, oslabili
lid hor a lid rovin
v den sytého štěstí
a v noci lahodných písní?
Což neuvrhne radní
uzdu chudoby na pracující,
aby spoutal cenu práce
a vymyslel obrazná bohatství?
A nevyvolají tajní podněcovatelné
požáry ve městě,
hromady doutnajících trosek
za noci bujného štěstí?
Aby svedli člověka z jeho cesty,
aby zadrželi dítě v lůně,
aby připravili město o chléb,
a tím naučili zbylé poslouchat
a hrdost srdce ochabla
a touha očí pohasla
a ouško už v dětství
otupělo a chřípí se stáhla,
aby se smrtelní červi naučili jít cestou,
jež vede k bránám hrobu.
---
(William Blake)